Případ hubeného vojína

Ivo Jahelka

1:VHojín PAiskoř MHiloš mF#ěl čtyřicet kHilo,
prC#mopadlHej hrC#mudní kHoš, nF#a břicho nezbHylo,
vEon však na to nHedbal C#a s pýchou prHavou
čEasto se holHedbal sF#e svou postavHou.
Prej kdEyž si, váženHí, z hlC#mavy sundá čEepici,
tDak že klidně prEoleze hlDavní skrze hEoufnici.
R:KDanón, rajón, lF#ampas, bHumF#H 
2:Tenkrát v opilosti četař ho poňoukal,
aby ty svý kosti do těla nasoukal,
že má fůru keců, na něj se vobořil,
zpitej Piškoř z hecu do laufu se vnořil,
leč hlava se v hlavni mu nějak divně zaklesla,
pak už ani kroucením vyprostit ven nešla.
3:Blížil se čas střelby, s ním se blížil malér,
dávno už neměl by v hlavni bejt ten frajer,
tak jsme mu polili hlavu trochu volejem
na čištění po střelbách - snad k výsledku dospějem.
To je, vážení, situace k zasmání,
jenže to tu taky trochu basou zavání.
4:Střelby jsme prošvihli díky přítomnosti
vojína Piskoře v nábojový komoře,
tím pádem jsme všichni bez vycházek byli,
tož jsme Piskořovi na těle ublížili,
neměl cpát hlavu tam, co je místa málo,
pane prokurátore, dyk se tak moc nestalo.
*:Teda Eaž na tu zlomenou nohu,
na těch pár vyraženejch zubů,
a na to voko už vidí,
výše trestu sF#me mi zdá přAiměřenDá,
Eale tak pro vHosm lidEí.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:15:23.185+00:00
Výsledky hledání: